Přiznávám, neumím s Freddiem fotit v noci. Respektive za tmy. Tohle je jediná alespoň trochu použitelná fotka z celkového počtu dvaceti pořízených. Tak aspoň něco. Nijak jsem nephotoshopovala. Aspoň za to jsem ráda.

(Freddie je můj kompakt. Za dvacet tři dní spolu budeme rok a půl.)

Starší fotka. Foceno kompatkem. Kvalita nic moc, ale něco se mi na ní prostě líbí. Dýchá z ní taková atmosféra... ne, deprese ne. Spíše nostalgie?

Měla bych přestat slibovat. Tak jako celkově. Tak mě tu ale teda na toho Silvestra máte narychlo. Nechci se učit, ale musím. Prahnu po vyznamenání, znáte to. Měli byste se stydět, jestli vám ještě vydrželo cukroví! Nebudu vám tady vypisovat předsevzetí ani popisovat minulý rok. Nějak jsem zaspala třetí blogoversary. Snad se příští rok polepším. Berte to jako malé předsevzetí. Zítra možná něco sepíšu. Hahaha. Teď vám jenom ukážu několik fotek místního dobytku s prvně nasněženým sněhem. Jéj! Snad se líbí.

nedokážu si to vysvětlit, ale líbí se mi kompozice téhle fotky. je to blbost?

.

další pseudoumělecké snímky pod perexem.

Páni, ten čas letí. Řekla bych, že jsem tu nebyla tak dva týdny a on je to skoro měsíc. Tímto bych chtěla oficiálně poděkovat *N za probuzení! Moje absence nebyla zapříčiněna nedostatkem témat ke psaní. Fakt ne. Nápady mám, stalo se toho spousta. Na nějaké kvalitnější (doufám) články si bohužel budete muset ještě počkat, teď se zmůžu jen na pseudodeník. A sakra teď jak bych to zkrátila...

Opět jsme měli ve škole prevenci proti drogám. Díky 2 rokům společenské výchovy na základce, kde jsme se střídavě učili o drogách a o sexu, jsem se nic nového nedozvěděla. Program obsahoval taky pokřiky jako "Jsem tvrdá droga!" a trhání papírků s životními hodnotami. Jako zabití několika hodin velmi účinné. Ale naše výbuchy smíchu s klukama, během monologu a nebezpečnosti drog byly chvílemi torchu nevhodné. (Ospravedlnění: nesmáli jsme se probíranému tématu, nýbrž vlastním vtipům!)

Taky nám zorganizovali koncert, kde se půlku času mluvilo o vývoji bluesu. Nebylo to špatné, ale znova bych tam nešla. Na biologii v praxi jsme si zkoušeli první pomoc a kamarádka se chce přihlásit do červeného kříže. Byli jsme ve válečném muzeu. To nebylo nic pro mě, ale uznávám, že to bylo zajímavé. Zase jsme trochu pokročili s muzikálem a zjistili, že do premiéry nám zbývá pouhých pět zkoušek! Hard core.

Ve třídě máme nového spolužáka. Je milej, vtipnej. Velmi rychle zapadnul. Tím bych chtěla poukázat na fakt, že v naší třídě je úžasný (čti: nejlepší) kolektiv! Pak jsme konečně dodělali referát na Interpol. Možná z něj sem po odprezentování kousek hodim, je to fakt zajímavý!

No a co se teprve bude dít? Musím dodělat milion projektů a soutěží, ale to pořád. V pondělí, na Mikuláše, půjdeme do parku krást dětem sladkosti. V úterý možná na koncert kámošky s violoncellem nebo tak něco. Ve středu dokončení brigády pro tátu. Ve čtvrtek ples - maturitní a imatrikulační, 2 v 1. V pátek klasicky s A. V sobotu exkurze do nemocnice. Pak samý čtvrtletky a pololetky. Oslava zbývajících 200 dní do prázdnin (14.12.). Další čtvrtek volleyballový turnaj. Dokončení scénáře na muzikál a téměř každodenní zkoušky. Zpívání na schodech před Vánoci.

Minulý pátek jsme upekly s holkama na francouzské ambasádě dort. Čtyřvrstvý. Řezat ho na díly bylo na mě a R., přičemž jsme zjistili, že dorty můžou dýchat. Bylo to velice poučné, to musím uznat. Pekly jsme trochu ve stylu pejska a kočičky. Při výběru alkoholu "na ochucení" jsme se velmi bavily sbírkou, jakou tam měly. Objev balalajky za skříní nás už naprosto odrovnal. Mixování bílků ve sníh mělo taky své kouzlo. Sice všechno blízké okolí získalo nový nátěr, ale za to jsme vytvořili sníh velice kvalitní! Při převrácení mísy nevypadl, to je hlavní. Ale nakonec musím říct, že se nám dort povedl, chválili nám ho všichni a my se pěkně nadlábly!

Další den, čili v sobotu, jsme pracovaly na scénáři muzikálu do školní soutěže naši druhých ročníků. Konkrétně šlo o Romea a Julii, podle Shakespeara, samozřejmě. Původně scénář od V. měl totiž s Romeem a Julii společná pouze tato dvě jména. Zbytek jako by z oka vypadl fotorománu v bravíčku. Při té příložitosti jsme také shlédly film Romeo a Julie (imdb) z roku 1968. Mohu jedině doporučit! Bohužel, v pondělí si odhlasovali verzi z bravíčka, "když už si s tím V. dala takovou práci". Abych její práci přiblížila - spoléhá na klasický vtípek "Justin BIeber je trapný", dále si je jistá, že když ukáže ceduli "SAY NO" publikum bude určitě reagovat a tak dále. Prvek milostného trojúhelníku mezi Justinem, Romeem a Julii je samozřejmostí!

Ještě když se vrátím k pátku - byla jsem na krajském kole logické olympiády. Musím říct, že mě dost vytáčeli ti malí géniové, kteří všechno vědí a mají všechno hned hotovo a pak sebou mrskají znuděně a otravují. Když jsem měla druhou část testu hotovou o dvě minuty dříve než génius vedle mě, tak jsem mu to naznačila řádným šťouchance do židle. Oko za oko, zub za zub! S dobrým umístěním nepočítám a trochu mě to štve. Tak snad příště. Jsem totiž po příchodu na gymnázium čím dál tím více ambicioznější než kdy dřív. Soutěživá jsem ale byla vždycky.

Už vás přestanu nudit nic neříkajícím výkecem. Jsem teď už dva dny nemocná a nehorázně se nudím, tak se potřebuju trochu vypsat. Doporučuju film Dreamgirls!

P.S.: Poraďte mi, prosím. Nemohu se na zítra rozhodnout mezi Harry Potterovským maratonem nebo Disneyovským maratonem! Co vám přijde lepší?

Projížděla jsem archiv fotek v počítači. Většina z nich byla s lidmi (pak se mi před "nějakou dobou" vybily baterky ve foťáku a já jsem líná nabít si je). Já vím, je to smutné. Nakonec jsem našla tři fotky, které jsem ještě předělala. Jsou lehce depresivní, ale mají své kouzlo... asi. Třeba se vám budou líbit. A třeba taky ne. Foceno kompaktem, asi před tím půl rokem, jen tak z hecu. Nejsou podepsané, ale ani dost dobré na kopírování, takže ok. Už bez okecávání, pod perexem.

Přibližně před půl rokem přišlo na svět další zpracování klasické pohádky pro děti, Červené Karkulky. Jen s méně dětským pojetím. Nedoporučovala bych jako pohádku na dobrou noc. Nicméně já byla s filmem spokojená a klidně bych ho shlédla znovu.

Příběh se odehrává v zapadlé vesnici Daggerhorn na kraji lesa, kterou ohrožuje vlk. Nebo spíše vlkodlak, abych byla přesná. Po dlouhá léta si lidé vlka drželi od těla tím, že mu každý měsíc nechávali zvířecí oběti. Vlkovi to stačilo, až do doby, kdy přišel třídenní krvavý úplněk - čas na lidskou oběť.

Valerie, kterou ztvárnila Amanda Seyfried, už od dětství miluje Petera (a on jí taky), jenže jí rodiče zasnoubili s Henrym, který má lepší společenské postavení. Tím přichází klasický prvek zamilovaného trojúhelníku. Horrorové prvky přijdou se zabitím Valeriiny mladší sestry. Chvílemi se na filmu odráží fakt, že režisérkou byla Catherine Hardwick, která má na svědomí třeba Stmívání. Přesto musím říct, že tenhle kousek se jí povedl mnohem lépe.

Po neúspěšném pokusu o zabití vlka do vesnice přichází otec Solomon (Gary Oldman), jehož přítomnost zdánlivě přináší naději. Má přesně ten charakter, který balancuje mezi dobrem a zlem. Je krutý a má drastické metody, ale přesto není tak úplně zkažený. A právě on prohlásí Valerii za čarodějnici, když zjistí, že dokáže s vlkem komunikovat. Červený plášť od babičky jí taky dvakrát neulehčuje situaci, protože červená je považována za barvu ďábla.

Jako plus bych přidala, že téměř do úplného konce nevíte, kdo je vlk. Pořád měníte názor a získáváte nejisté stopy a nakonec je to někdo, u koho byste to ale vůbec nečekali. Musím říct, že konec se mi opravdu líbil. A abych s těmi plusy nešetřila - soundtrack taky není k zahození, skvěle navozuje atmosféru.

Další doplňování a přeskakování meme Luu. Dneska bych ráda napsala o knihách, které podle mě nemají tolik pozornosti, jak by si zasloužily.

Tak jsem se zase jednou řekla, že bych mohla doplnit něco z meme od Luu, které lehce zanedbávám. Něco jsem přeskočila a jdu na seznam nejnenáviděnějších postav. Knižních, samozřejmě. ;)

Poslední dobou si začínám všímat, kolik mám zlozvyků, ať už větších či menších. A že jich není málo. Například když jsem nervózní, tak si koušu spodní ret, točím propiskou nebo si hraju s prstýnkem, který mám na palci pravé ruky. Nebo si pořád urovnávám vlasy, ale to děláme každý (musím se trochu bránit, že). A když nevím, co říct, chci odvézt pozornost nebo něco na ten způsob, tak se většinou blbě směju nebo nahlas přemýšlím. S tím přemýšlením to neberte vážně - spíš takové to "Já jsem chtěla něco říct, ale teď jsem to zapomněla...".

A ten smích? Dá se vůbec říct, že je smích zlozvyk? Zapeklitá otázka. Já se směju pořád, ať už je to upřímný smích, soucitný úsměv nad nepovedeným vtípkem nebo ironický úšklebek. Často se mi stává, že večer když už skoro spím, v jídelně když mám plnou pusu jídla nebo na ulici, když venčím psa, začnu náhle zadržovat smích (abych moc nepohoršila kolemjdoucí), protože jsem si náhle vzpomněla na nějakou maličkost. Taková maličkost většinou vyslovená nahlas vůbec nezní vtipně a o to horší to v tu chvíli je, když se popuzení spolužáci dožadují vysvětlení.

Nebo třeba když někde čekám na přátele (popřípadě venčím psa) a vidím nějaké podezřelé skupinky, tak vytahuju mobil nebo mp3 a bezhlavě klikám. Párkrát se mi stalo, že jsem v takovémhle zuřivém záchvatu vypadat nenápadně a zaměstnaně odeslala někomu naprosto nesmyslnou sms. Lidé v mém okolí už si na to zvykli. A taky se musím na hodinky podívat asi tak třikrát, než si uvědomím, kolik že je to hodin. To pak člověk vypadá blbě, když se koukne na mobil, spolusedící se zeptá kolik je a vy jen tupě zíráte, jakože proč byste to zrovna vy měli vědět?

A jako poslední bych se přiznala k nesmyslnému zlozvyku, který jsem získala díky anglickým seriálům, které sleduji jedině v originále. Já si totiž v těch seriálech často přestávám všímat titulků, protože rozumím obstojně i bez nich a pak se mi stává, že se nějak zapomenu a znova si v angličtině přehrávám ty mono/dialogy. Ale ne tak že bych vzpomínala na určitou epizodu, ale prostě si začnu třeba nadávat, když se nesoustředím na úkoly nebo si začnu vymýšlet epizodu neznámého seriálu u lidí, které potkávám na ulici. Mě totiž začaly všechny přehnaně emocionální situace znít lépe v angličtině.