Září 2011

upside down

25. září 2011 v 16:32 | Tarina S. |  Dear Diary...
http://weheartit.com/
Už si začínám zvykat na stereotyp. Brzo budu odcházet a přicházet domů za tmy. Od rána do večera popíjím čaj. Jasmínový, heřmánkový, zelený, ... Sedmibylinný od Babičky Růženky je nejlepší! Už za chvíli opět vytáhnu svojí modrobílou termosku. Večer budu se sluchátkama v uších zavalena u učení. Hudba, deka a čaj.

Nechápu se, že jsem si toho nabrala tolik najednou. Nemyslím teď praktickou biologii, volleyball a španělštinu (a to jsem ještě chtěla focení, portugalštinu a divadlo). Myslím tím dobrovolný referát do češtiny o taoismu, psaní scénáře na náš muzikál a textů písní, s tím že H bude dělat hudbu a T bude dělat scénář taky. Na občanku zase sepsat petici, smyšlenou samozřejmě. A všechny ty testy. Ano, je to pořád dokola omílané téma.

Už chci zimu. Miluju léto, hrozně moc, ale nemůžu se dočkat toho okamžiku, kdy se zase všichni vyřítíme k oknům s jekotem, že sněží. A první koulovačka před školou, než to schytám za krk. První sníh, než přijde břečka a nebezpečné pražské náledí. Až se zase rozsvítí noční Praha všemi těmi kýčovitými světýlkami a Santa Clausy ve výlohách. Nijak nezbožňuji tuhle komercializaci Vánoc, ale ta světla miluju! Ano prosím, ještě neskončilo září a už myslím na Vánoce, ale divíte se mi?

Jinak bych ještě chtěla vyzdvihnout, že jsem v pátek šla dobrovolně na chemický jarmark. A nelituju toho. Opět jsme se spřátelili s heliem, viděli alchimistické pokusy, navštívili stánek s jídlem, načichali se ropy, ... Ale největší zážitek je asi to, že mi hořely ruce. Ano, myslím to doslova! Bylo to magický. A pak jsme se s A a R koukali na crazy, stupid love (americká komedie, ale měla něco do sebe), jedli pizzu a bábovku a sušenky a povídali si, koukali na videa na YT, udělali si soukromou diskotéku, téměř se nevyspali a ráno se probudili horkou čokoládou.

I solemnly swear I'm up to no good!

"Screw you" fráze, o níž vtipkují rodilí mluvčí.

13. září 2011 v 19:22 | Tarina S. |  Dear Diary...
weheartit.com
Život druhačky na prestižním pražském gymnáziu je těžký. Ale francouzská sekce to má horší. Ikdyž - vybrali si to sami... většinou. Nejhorší je, když na nás vyvíjejí tlak s tím, že jsme budoucí elita národa, případně nám vyhoržují nedobrovolným přemístěním na soukromá gymnázia. Přemýšlím, jestli je neplatí za propagaci soukromých škol.

Máme nové učitele a třikrát do týdne končím (občas dobrovolně) kolem páté. Naštěstí se mi nultá hodina vyhnula obloukem! V pondělí šest hodin, na oběd, na fyziku a biologie v praxi. Učí naše třídní - a to je fajn. Zatím jsme jen pozorovali šneky (já ho pojmenovala Freddie. díky holkám zažil v pěti minutách zemětřesení, potopu a veřejné ponížení. ale žije a to je co říct!). Prý se časem dostaneme i k pitvání. Toho se bojí, ale na druhou stranu se těším. Zvláštní, že?

V úterý zase podobně, ale všichni a povinně. Naštěstí končíme angličtinou s rodilým mluvčím, což je něco úžasného! A to můžu říct už po první hodině s ním. Máme neuvěřitelné štěstí, protože jsme první druháci, kteří byli takto poctěni! Ve středu zase, ale zakončíme to ještě dvouhodinovkou španělštiny. Ve čtvrtek dospíme na informatice a odejdeme po šesti hodinách. Teda jak kdo - já možná půjdu ještě na volleyball.

A v pátek si nejdřív dvě hodiny zacvičíme, na dvanáctou si dáme oběd, kde budeme mít jídelnu sami pro sebe, což je nedocenitelné! A odejdeme nějak po půl třetí. Samozřejmě podle toho, jaký bude provo u skříněk. Já vždycky v šatně zůstanu s klukama, protože mám skříňku přesně uprostřed těch jejich. Tka si to předstvte, jak rychle se asi zvládnu převléct. A to ještě není zima! Oh crap.

Asi pomalu ukončím nic-neříkající deníčkoidní článek. Školákům přeju hodně štěstí (a ostatním taky)! :)
T.