Říjen 2011

nalezeno v archivu

28. října 2011 v 21:14 | Tarina |  Photography
Projížděla jsem archiv fotek v počítači. Většina z nich byla s lidmi (pak se mi před "nějakou dobou" vybily baterky ve foťáku a já jsem líná nabít si je). Já vím, je to smutné. Nakonec jsem našla tři fotky, které jsem ještě předělala. Jsou lehce depresivní, ale mají své kouzlo... asi. Třeba se vám budou líbit. A třeba taky ne. Foceno kompaktem, asi před tím půl rokem, jen tak z hecu. Nejsou podepsané, ale ani dost dobré na kopírování, takže ok. Už bez okecávání, pod perexem.

red riding hood

27. října 2011 v 20:24 | Tarina |  Films
weheartit
Přibližně před půl rokem přišlo na svět další zpracování klasické pohádky pro děti, Červené Karkulky. Jen s méně dětským pojetím. Nedoporučovala bych jako pohádku na dobrou noc. Nicméně já byla s filmem spokojená a klidně bych ho shlédla znovu.

Příběh se odehrává v zapadlé vesnici Daggerhorn na kraji lesa, kterou ohrožuje vlk. Nebo spíše vlkodlak, abych byla přesná. Po dlouhá léta si lidé vlka drželi od těla tím, že mu každý měsíc nechávali zvířecí oběti. Vlkovi to stačilo, až do doby, kdy přišel třídenní krvavý úplněk - čas na lidskou oběť.

Valerie, kterou ztvárnila Amanda Seyfried, už od dětství miluje Petera (a on jí taky), jenže jí rodiče zasnoubili s Henrym, který má lepší společenské postavení. Tím přichází klasický prvek zamilovaného trojúhelníku. Horrorové prvky přijdou se zabitím Valeriiny mladší sestry. Chvílemi se na filmu odráží fakt, že režisérkou byla Catherine Hardwick, která má na svědomí třeba Stmívání. Přesto musím říct, že tenhle kousek se jí povedl mnohem lépe.

Po neúspěšném pokusu o zabití vlka do vesnice přichází otec Solomon (Gary Oldman), jehož přítomnost zdánlivě přináší naději. Má přesně ten charakter, který balancuje mezi dobrem a zlem. Je krutý a má drastické metody, ale přesto není tak úplně zkažený. A právě on prohlásí Valerii za čarodějnici, když zjistí, že dokáže s vlkem komunikovat. Červený plášť od babičky jí taky dvakrát neulehčuje situaci, protože červená je považována za barvu ďábla.

Jako plus bych přidala, že téměř do úplného konce nevíte, kdo je vlk. Pořád měníte názor a získáváte nejisté stopy a nakonec je to někdo, u koho byste to ale vůbec nečekali. Musím říct, že konec se mi opravdu líbil. A abych s těmi plusy nešetřila - soundtrack taky není k zahození, skvěle navozuje atmosféru.

Jako film k deštivému podzimní večeru můžu jedině doporučit - 7/10

knihy, které by si zasloužily více pozornosti

25. října 2011 v 17:14 | Tarina |  Top Týdne
http://img600.imageshack.us/img600/5055/tt4.png
PROSÍM O POZORNOST, JÁ JSEM KNIHA!
Další doplňování a přeskakování meme Luu. Dneska bych ráda napsala o knihách, které podle mě nemají tolik pozornosti, jak by si zasloužily.

top týdne - nenáviděné postavy

25. října 2011 v 13:44 | Tarina |  Top Týdne
http://img600.imageshack.us/img600/5055/tt4.png
NENÁVIDĚNÉ POSTAVY
Tak jsem se zase jednou řekla, že bych mohla doplnit něco z meme od Luu, které lehce zanedbávám. Něco jsem přeskočila a jdu na seznam nejnenáviděnějších postav. Knižních, samozřejmě. ;)

bad habits

25. října 2011 v 10:13 | Tarina S. |  Thoughts
we♥it
Poslední dobou si začínám všímat, kolik mám zlozvyků, ať už větších či menších. A že jich není málo. Například když jsem nervózní, tak si koušu spodní ret, točím propiskou nebo si hraju s prstýnkem, který mám na palci pravé ruky. Nebo si pořád urovnávám vlasy, ale to děláme každý (musím se trochu bránit, že). A když nevím, co říct, chci odvézt pozornost nebo něco na ten způsob, tak se většinou blbě směju nebo nahlas přemýšlím. S tím přemýšlením to neberte vážně - spíš takové to "Já jsem chtěla něco říct, ale teď jsem to zapomněla...".

A ten smích? Dá se vůbec říct, že je smích zlozvyk? Zapeklitá otázka. Já se směju pořád, ať už je to upřímný smích, soucitný úsměv nad nepovedeným vtípkem nebo ironický úšklebek. Často se mi stává, že večer když už skoro spím, v jídelně když mám plnou pusu jídla nebo na ulici, když venčím psa, začnu náhle zadržovat smích (abych moc nepohoršila kolemjdoucí), protože jsem si náhle vzpomněla na nějakou maličkost. Taková maličkost většinou vyslovená nahlas vůbec nezní vtipně a o to horší to v tu chvíli je, když se popuzení spolužáci dožadují vysvětlení.

Nebo třeba když někde čekám na přátele (popřípadě venčím psa) a vidím nějaké podezřelé skupinky, tak vytahuju mobil nebo mp3 a bezhlavě klikám. Párkrát se mi stalo, že jsem v takovémhle zuřivém záchvatu vypadat nenápadně a zaměstnaně odeslala někomu naprosto nesmyslnou sms. Lidé v mém okolí už si na to zvykli. A taky se musím na hodinky podívat asi tak třikrát, než si uvědomím, kolik že je to hodin. To pak člověk vypadá blbě, když se koukne na mobil, spolusedící se zeptá kolik je a vy jen tupě zíráte, jakože proč byste to zrovna vy měli vědět?

A jako poslední bych se přiznala k nesmyslnému zlozvyku, který jsem získala díky anglickým seriálům, které sleduji jedině v originále. Já si totiž v těch seriálech často přestávám všímat titulků, protože rozumím obstojně i bez nich a pak se mi stává, že se nějak zapomenu a znova si v angličtině přehrávám ty mono/dialogy. Ale ne tak že bych vzpomínala na určitou epizodu, ale prostě si začnu třeba nadávat, když se nesoustředím na úkoly nebo si začnu vymýšlet epizodu neznámého seriálu u lidí, které potkávám na ulici. Mě totiž začaly všechny přehnaně emocionální situace znít lépe v angličtině.

A tím se od zlozvyků dostáváme k posedlostem (ďáblem), ale o tom až zase jindy. :)
A co vy, jaké máte zlozvyky?
T.

almanach

24. října 2011 v 18:31 | Tarina |  Thoughts
we♥it
Před necelými dvěma týdny jsme ve škole dostali za úkol napsat příspěvek do plánovaného alamanachu školy. To totiž našeho ředitele zase něco po cestě cvrnklo do nosu a od dostal nápad! Já mu to nezazlívám, nápad je to pěkný, ale organizace jde trošku mimo. Jednak předstih mohl být větší a druhak dát to takhle narychlo jako povinnost celé škole... Ale co, nobody is perfect (so my name is nobody!) :) Díky všemožným povinným či nepovinným předmětům jsem se k realizaci dostala až večer po volleyballe pár hodin před uzávěrkou. Tak je to se mnou totiž vždycky. :D Tak jsem si řekla, proč to nehodit i sem, že. Ráda bych slyšela váš upřímný názor, dík. :)

xxx

Mám ráda svojí školu. Vážně. První den jsem každého považovala za šprta, který se bude hlásit každých pět vteřin. Zdálo se, že jsou všichni plně zaujatí monologem naší nové třídní učitelky a svědomitě si zapisují vše, co stihnou. Nakonec jsem zjistila, že mi většina třídy, až na pár výjimek, byla velice podobná a kreslila si všemožné tvary na okraje zápisníků, zatímco monolog pouštěla jedním uchem dovnitř a druhým ven.


i solemnly swear i am up to no good

22. října 2011 v 21:01 | Tarina S. |  Dear Diary...
Hahá! My, jako hrdí pražští studenti, máme prázdniny! A my, jako hrdí gymnazisti a elita národa, máme ředitelské volno! Takže máme celý týden volno! Yeah! Ale zase díky naší "prestiži" toho na ty prázdniny máme dost. Pracovat na choreografii, textech, muzice a scénáři našeho muzikálu. Udělat projekt na téma Interpol. Na češtinu něco s antickou literaturou. Na biologii cokoli, co se jí týká. Udělat kostým na Halloweenskou párty. Naučit se na kompozici z matiky. Tak ale nebudu si stěžovat, že :D Aspoň že příspěvek do almanachu už mám. To zas něco ředitele napadlo!

Ted jím sušenky, piju čaj, večer před setměním chodím ven s pejsek k rybníku a do lesa. Miluju zelený čaj a zlatý polomáčený! Čtu si, koukám na seriály, jsem na internetu. A dělám do školy, že. :D A píšu si se spolužáky na Skypu. Pokud se chcete jako třída víc sblížit (+ nezapomínat tolik úkolů) doporučuju udělat na Skypu skupinový chat. Popřípadě i hovor před písemkou, pomůže to! :)

Taky zjištění, že s matikářkou půjdeme v prosinci do národní banky mě trošku vyděsilo :D A jedenáctého listopadu bude angličtinář pořádat nějakou speciální akci "Rememberance Day". To by mohlo být zajímávé - ono už to datum samo o sobě je extra - 11.11.11 (proto taky ten název, že). A ráda bych se zase dostala mezi hostesky na PRAMUNu (Prague Model of United States). Minule měli dobrý bonbony :D

Poraďte mi, prosím.
Co byste si udělali za kostým na Haloweenskou párty ve škole?
Howgh.

young soul

16. října 2011 v 13:29 | Tarina S. |  Dear Diary...
we♥it
Pomalu přestávám mít volné místo v diáři na několik týdnů dopředu. Ale tak, nestěžuju si. Mám ráda všechno rozvržené, ale vypnout občas taky potřebuju. Musím udělat projekt na občanku na téma Interpol, napsat článek do školního almanachu do příštího pátku, zítra na astrologickou olympiádu, ve středu na biologického klokana, taky bych měla začít připravovat herbář, jinak nevím, jak budu v lednu sbírat a sušit rostliny. Dál naučit na test z francouzštiny, angličtiny a španělštiny, pak zemák a zbytek ještě nebyl nahlášen. Taky bychom měli trochu zamakat na našem muzikále, jinak nás sežere hudebkář zaživa. Ještě si zopakovat názvosloví a začít nakupovat dárky na Vánoce. Předtím ještě kámošce něco malého k patnáctinám. A do toho pořád stahovat nové díly seriálů,připravovat se na další olympiády, zařizovat věci k lyžáku a na Vánoce a sehnat šaty na ples. Schválně, kolik toho zapomenu!
we♥it
Prvních pár týdnů jsem si říkala, že jsem naprostý blázen, že jsem si toho nabrala tolik, ale přestávám ten pocit mít. Myslím tím jednak olympiády a druhak volitlené předměty a tak růně. Olympiád je hodně a ještě budou. Praktické biologie vůbec nelituju. Hrozně mě baví procházet se v chemickém plášti, protože abych pravdu řekla, je překvapivě teplý! A až přivezou švábi na pitvě, tak si půjdu hodit provaz. Španělština bude záhul, pokud bude vážně dávat test každou druhou hodinu, takže začínám pochybovat o portugalštině do příštího roku. A volleyball je nejlepší volba! Sice mě pak ještě tři dny všechno bolí, ale hrozně mě baví! Navíc poznám nové lidi. Když přijdeme jen my, naše ročníky a holky z páťáku, tak je to vyrovnaný, ale když se přidají ještě kluci z páťáku, tak je to bomba! Ikdyž se ukazuje, že nebazpečnější jsem já pro ně, než obráceně...
we♥it
V pátek přijeli na pár dní bratranec se setřenicí na hlídání. Někdy mě vážně dostává, co je napadne za voloviny! Jsou bezva, ale z dálky občas lepší :D Taky jsem si koupila nějaké nové oblečení a sehnala boty na zimu. Nedávno jsem si pořídila v papírnictví, při náhlém návalu inspirace, fixy na textil a tak jsem se včera postila do předělávání trika a zítra ho beru do školy. Musím se pochválit, na první pokus vyšlo dost dobře (egoismus v přímém přenosu)! Taky jsem teď hodně víc venčila psa, protože bratr si hraje na nemocného, a potkali jsme v parku jednu malou holčičku (11 let?), která si ho zamilovala, ale nejdřív nás zvala na horké víno. Asi tam dělala reklamu té restauraci.. Chudák, byla nabalená a stejně jí byla evidentně zima. Tak jsme si chvíli povídali a pak jsme šli. Byla milá...
we♥it
A teď mě omluvte, jdu dokončit přípravu na začátek dalšího pětidenního masakru (motorovou pilou)!
P.S.: Přečtěte si Tajný život včel!
Ave já!

my pleasure

8. října 2011 v 19:32 | Tarina S. |  Dear Diary...
weheartit
~Wim Mertens - Struggle For Pleasure~

Chci znova začít hrát na piano. Chci i musím. Musím kvůli školnímu muzikálu, kde budu zřejmě jedna z hlavních pianistek + scénáristek + textařek :D Ale kdybych jen musela, tak to počká na poslední chvíli, jenže jsem našla jednu úžasnou stránku, která mě trošku nakopla. Taky bych měla víc kreslit a číst. Jenže přece jenom není moc ten čas. Večer, když už mám většinou naučeno, tak potřebuju vypnout a koukám na stupidní telenovely, protože na smysluplnější knížky bych se nesoustředila. Štve mě to. Prostě si potřebuju zvyknout na ten režim. Ale to půjde, snad rychle. Teď to zase trochu rozhodil adapťák prváků, protože odjelo spoustu učitelů, tak bylo všechno jinak. Od pondělka zase normálně a za dva týdny prázdniny... Tak vážně nevím, jak si mám takhle na něco zvyknout?! :D

Dneska když jsem šla po obědě se psem a pršelo. Většinou to lidi rozhodí a jsou naštvaní, ale u mě tomu tak nebylo. Vzala jsem si bundu a šálu. Deštník nenašla. A jak jsem tak šla parkem a poslouchala výše umístěnou píseň a další, přišla na mě úžasná nálada. Než jsem vyšla ze dveří, tak se mi nechtělo nic dělat, jen ležet, a bolela mě hlava. Ale když jsem šla a viděla našeho šťastnýho pejska, sluníčko v dešti, ... zní to jako hrozný klišé, já vim. :D Mám déšť ráda.

Už chci ty Vánoce a sníh. Ale ne pražskou břečku, prosím! Teplákový kraťasy, deka z Ikey, hrníček z ovečkou nebo zebrou a v něm bylinkovej čaj od Babičky Růženky. Na stolku kaštanový koláč s čokoládou. V uších sluchátka s různé melodiemi. Žádný text, ani techno, ani reggae, ani rock, ani klasika. Filmové soundtracky, Wim Mertens, Yann Tiersen, popřípadě francouzské písničky z reklam. Taková idylka! :) Ale neberte mě špatně, v pondělí zase s kruhama pod očima a vrabčím hnízdem na hlavě do školy - to náladu zase pokazí, jak to tak vidim! :D

Přeju krásný podzim!