bad habits

25. října 2011 v 10:13 | Tarina S. |  Thoughts
we♥it
Poslední dobou si začínám všímat, kolik mám zlozvyků, ať už větších či menších. A že jich není málo. Například když jsem nervózní, tak si koušu spodní ret, točím propiskou nebo si hraju s prstýnkem, který mám na palci pravé ruky. Nebo si pořád urovnávám vlasy, ale to děláme každý (musím se trochu bránit, že). A když nevím, co říct, chci odvézt pozornost nebo něco na ten způsob, tak se většinou blbě směju nebo nahlas přemýšlím. S tím přemýšlením to neberte vážně - spíš takové to "Já jsem chtěla něco říct, ale teď jsem to zapomněla...".

A ten smích? Dá se vůbec říct, že je smích zlozvyk? Zapeklitá otázka. Já se směju pořád, ať už je to upřímný smích, soucitný úsměv nad nepovedeným vtípkem nebo ironický úšklebek. Často se mi stává, že večer když už skoro spím, v jídelně když mám plnou pusu jídla nebo na ulici, když venčím psa, začnu náhle zadržovat smích (abych moc nepohoršila kolemjdoucí), protože jsem si náhle vzpomněla na nějakou maličkost. Taková maličkost většinou vyslovená nahlas vůbec nezní vtipně a o to horší to v tu chvíli je, když se popuzení spolužáci dožadují vysvětlení.

Nebo třeba když někde čekám na přátele (popřípadě venčím psa) a vidím nějaké podezřelé skupinky, tak vytahuju mobil nebo mp3 a bezhlavě klikám. Párkrát se mi stalo, že jsem v takovémhle zuřivém záchvatu vypadat nenápadně a zaměstnaně odeslala někomu naprosto nesmyslnou sms. Lidé v mém okolí už si na to zvykli. A taky se musím na hodinky podívat asi tak třikrát, než si uvědomím, kolik že je to hodin. To pak člověk vypadá blbě, když se koukne na mobil, spolusedící se zeptá kolik je a vy jen tupě zíráte, jakože proč byste to zrovna vy měli vědět?

A jako poslední bych se přiznala k nesmyslnému zlozvyku, který jsem získala díky anglickým seriálům, které sleduji jedině v originále. Já si totiž v těch seriálech často přestávám všímat titulků, protože rozumím obstojně i bez nich a pak se mi stává, že se nějak zapomenu a znova si v angličtině přehrávám ty mono/dialogy. Ale ne tak že bych vzpomínala na určitou epizodu, ale prostě si začnu třeba nadávat, když se nesoustředím na úkoly nebo si začnu vymýšlet epizodu neznámého seriálu u lidí, které potkávám na ulici. Mě totiž začaly všechny přehnaně emocionální situace znít lépe v angličtině.

A tím se od zlozvyků dostáváme k posedlostem (ďáblem), ale o tom až zase jindy. :)
A co vy, jaké máte zlozvyky?
T.
 


Komentáře

1 Mary-Ane Mary-Ane | Web | 25. října 2011 v 12:11 | Reagovat

Nepochopitelný smích uprostřed nějaké činnosti chápu a lidi netuší, čemu se směju, protože si nevzpomněli na to samé, co já... A když jim to chci vysvětlit, jsem za magora:D To s hodinkama / mobilem mám stejně, někdy čas nekontroluju vůbec, někdy pětkrát do minuty, než si vzpomenu kolik je hodin:D

2 Deadly Destiny Deadly Destiny | Web | 25. října 2011 v 12:37 | Reagovat

Páni... teď si nepřipadám jako šílenec... dost to sedí i na mě:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama